Na první casting přihlásila Českou Miss 2009 Ivetu Lutovskou její maminka. Ivetě tehdy bylo čtrnáct a modeling brala spíše jen jako přivýdělek ke studiu. Vše se ale změnilo ve chvíli, kdy vyhrála první titul Miss…
Česká Miss nebyla vaše první zkušenost s modelingem, že?
„Ne, prošla jsem si několik soutěží.V devatenácti letech jsem se třeba přihlásila do Miss ČR a skončila čtvrtá. Zprvu mě to mrzelo, ale na druhou stranu jsem mohla zkusit štěstí zase v další soutěži. Konala se ten samý rok v Praze a nešla jsem tam s tím, že chci výhru, slávu a peníze, ale proto, že můžu vyhrát auto. A ono to vyšlo. Vyhrála jsem a odjela v novém autíčku. Od té doby jsem si taky začala pohrávat s myšlenkou, že bych práci modelky mohla povýšit, dělat jí profesionálněji a s větším nasazením. Dříve jsem to tak vážně nebrala a myslela si, že budu dělat něco úplně jiného.“
V té době jste studovala vyšší odbornou školu. Jak jste to zvládla skloubit dohromady?
„Bylo to náročné. Po nocích jsem se učila a přes den chodila na castingy. Postupem času jsem si v tom udělala řád a modeling pro mě byl nejen finančním přilepšení při studiu, ale i cestou k získávání zkušeností a k dalším novým úspěchům.“
Vždy jste si na své radosti vydělávala sama?
„Naši ke mně i k bratrovi byli vždy štědří. Co jsme potřebovali, to jsme dostali. Ale kapesné se u nás nevedlo. Takže jsem chodila sbírat borůvky a sázet smrčky, abych si mohla koupit to, co jsem si přála. Dnes jsem za to moc ráda. Naučila jsem se hospodařit s penězi.“
Bojovat o korunku České Miss jste se rozhodla ve svých 25 letech. Co vás k tomu vedlo? „Přihlásila bych se i dříve, ale měla jsem závazky z konkurenční Miss. Proto jsem musela pár let počkat. Vše ale bylo nakonec ku prospěchu. Měla jsem aspoň čas dokončit studium a sžít se s modelingovou branží. Nevnímala jsem ani nějaké zásadní rozdíly mezi mnou a ostatními finalistkami. Dokonce mě překvapilo, když mi pak lidé říkali, že jsem působila klidnějším dojmem a projevem jsem je ujistila, že beru práci České Miss zodpovědně.“
Spousta pracovních příležitostí se v poslední době odvíjí od toho, jestli nafotíte odvážné fotografie, nebo si necháte zvětšit poprsí. Jaký na to máte názor?
„Ještě jsem nabídku na podobné focení nedostala. Ale nemám s tím problém. Takové fotky nejsou žádná ostuda, pokud jsou decentní a vkusné. A co se týká plastické operace, na tom také nevidím nic něco špatného. Tedy pokud to není jen z pošetilosti. Proč být nespokojená a trápit se? Třeba u žen po druhém porodu to naprosto chápu.“